08. Den za rok
DEN ZA ROK
Proroctví o 1260 dnech
Proroctví o 1260 dnech je součástí delšího časového proroctví o 2300 dnech: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti.“ (Da 8,14)
Též proroctví o 1260 dnech se řadí na konec dějin země.
O časovém proroctví 1260 dnů se v Bibli mluví hned v několika verších:
„Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času.“ (Da 7,25)
„…k času a časům a k polovině, až se dovrší roztříštění moci svatého lidu, dovrší se i všechno toto.“ (Da 12,7)
„…ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku.“ (Zj 12,14) /čas a dva časy a polovinu času – dle anglického překladu Bible/.
„Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců. A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní.“ (Zj 11,2.3)
„A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce.“ (Zj 13,5)
Období 1260 dní je uvedeno nejenom ve dnech, a měsících ale i pojmem ‚čas‘. Zdá se, že autor chtěl opravdu zdůraznit skutečnou délku období. Přál si, aby bylo všem jasné, že se jedná o 1260 dní, 42 měsíců neboli 3 a půl roku.
Vysvětlení ‚den‘ za ‚rok‘
Abych si náležitě ujasnila pojem ‚dny‘ v proroctví, ptala jsem se teologů, proč se vykládá ‚čas‘ jako rok. Proč se počítá za jeden den jeden rok (tzv. princip den za rok)? Chtěla jsem se dopátrat toho, proč se říká, že když je v Bibli psáno, že se nějaká prorocká událost stane za tolik a tolik dní, že to znamená tolik a tolik let (např. Da 7,25; Da 12,7; Zj 12,14). Nikde v knize Daniel ani ve Zjevení se neudává slovo ‚rok‘, píše se jen o ‚čase‘.
Dověděla jsem se, že v Bibli existuje několik veršů, které pravidlo ‚den za rok‘ potvrzují. Třeba ve 4 Moj 14,34 je napsáno: „Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let…
„Vím, že v Bibli jsou dny vysvětlovány jako roky,“ zapřemýšlela jsem. „Ale uvedené texty ze 4. Mojžíšovy se splnily jak v časovém období let, tak i dní! Izraelci dělali průzkum 40 dnů, za těchto 40 dnů dostali jako trest 40 let putování po poušti…
Existuje ještě jeden text, podle kterého církev usuzuje, že se dny mají převést na roky. Ten je však založen na stejném principu.
Jedná se o tento biblický text: „Polož se pak na levý bok; vložíš na něj nepravost izraelského domu a tolik dnů, kolik budeš na něm ležet, poneseš jejich nepravost. Za léta jejich nepravosti ti ukládám počet dnů, totiž tři sta devadesát dní, v nichž poneseš nepravost izraelského domu. Až skončí tyto dny, lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po čtyřicet dní; ukládám ti za každý rok jeden den.“ (Ez 4,4-6)
Tyto verše však nedokládají, že se proroctví naplnila jen v letech. Když si přečtete předchozí verše, zjistíte, že je tam psáno i o 390 dnech/ letech. Toto proroctví se vyplnilo jak za autorova života (390 dní), tak v následujících letech (390 let) po jeho smrti. Proroctví tedy mají dvojí naplnění. Bibli lze vykládat ve ‚dvou rovinách‘. V dlouhodobém horizontu – prorocká období několika desítek (stovek) let. A v krátkodobém horizontu – několik dní (popř. několik málo let). Že může jít o doslovné dny, potvrzuje i kniha ´Apokalyptická vize a vykleštění adventismu´: „Liberální komentáře mají sklon interpretovat 70 týdnů jako ´týdny let´. Tito učenci byli samotnou logikou textu vedeni k tomu, aby vložili do překladu slovo ´léta´. To je jediný způsob, jak může pasáž dávat smysl, nehledě na názor ohledně prediktivity (předpovídání schopnosti) textu či doby napsání knihy Daniel. I když je překlad jiný – bez vložení slova ´léta´ - text rozhodně předpokládá pravidlo ´rok za den´, protože je třeba překlenout časový úsek od Persie ke Kristu.“ (Apokalyptická vize a vykleštění adventismu, G. R. Knight, nakl. Edice poznání, 2010)
V uvedeném citátu je zřetelně napsáno, že slovo ‚léta‘ neboli ‚roky‘ byly do textu vloženy, aby text dával smysl z dlouhodobého pohledu. V původním hebrejském textu slovo ‚roky‘ nebylo. ‚Roky‘ si tam lidé ‚doplnili‘, aby jim proroctví dávalo smysl - zejména prorocké období 2300 let, které dle výpočtů končí v r. 1844. Jsem si jista, že Bible je sama o sobě pravdivá, aniž se do ní ‚doplní‘ nějaké ‚zpřesňovací‘ údaje. Pokud v knize Zjevení není uvedeno slovo rok, nemůžeme si tam toto slovo jen tak vložit.
Určitě si netroufám popírat proroctví o 2300 letech (večerech a jitrech) tak, jak je doposud církví prezentováno. Výklad období 2300 let, které končí v r. 1844 je jistě správný. Věřím ale, že 2300 večerů a jiter má i druhé naplnění – a to 2300 dnů, které se vztahují na konec pozemské historie!
Můžeme tedy číslovku 2300 vztahovat jak na 2300 let, tak na posledních 2300 dnů, tedy na posledních 6,3 let! Vždyť proroctví se má týkat doby konce – ´posledních dnů´ (dle Da 10,14).
Dlouhé roky soužení a pronásledování trvající 1260 let (538 – 1798 n. l.) se budou opakovat na konci ději. Nebude to už 1260 let, ale 1260 dní.
Proto říkám, že se proroctví mohou opakovat (neboli naplnit v letech i dnech), že existuje více ‚rovin‘ výkladu. V knize Daniel 11,29-30 se píše: „Po jistém čase opět potáhne proti Jihu, ale podruhé to nebude tak jako poprvé… Opět bude soptit a jednat proti svaté smlouvě.“ I v těchto verších je naznačeno, že zaznamenané události se odehrají víckrát.
„…stejné události, které se staly při výslechu, zavržení a ukřižování Krista, se ZOPAKUJÍ.“ (Biblický komentář, str. 532)
Stále víc si uvědomuji, že Bible je více než jen kniha, je to zvláštní kniha. Biblické texty se dají aplikovat na několik různých událostí (např. texty z knihy Izajáš, které předpovídají 1. příchod Ježíše jako Mesiáše se dají stejně tak dobře vztáhnout na Ježíšův 2. příchod).
Jenže teologové tvrdí, že výklad církve je jistější než výklad jednotlivce.
Doufám, že tím myslí, že výklad Bible (ne církve) je jistější než výklad jednotlivce!
Septuaginta překládá tento časový údaj ´večery a jitra´ jako dny. Ve zprávě o stvoření čteme: „Bylo večer a bylo jitro, den první.“ (1 Moj 1,5) Jedinečný výraz ´večer a jitro´ byl doposud překládán principem den = rok, aby zapadal do symbolického dlouhodobého kontextu výkladu o 2300 letech (končícího v r. 1884). Pokud proroctví použijeme v původním biblickém znění, tj. období dnů, můžeme jej vyložit právě na poslední dny!
V Bibli je pouze uvedeno 1260 dní (nebo 42 měsíců). Jestliže tyto dny přepočítáme na roky, pak nám vyjde, že 1260 dní = 3,5 roku. Pokud však vypočítáme, že 1260 dní je 3 a půl roku a přitom říkáme, že se jedná o 1260 let, pak to ztrácí logiku. Nikde v Bibli se nepíše, že proroctví 2300 dní nebo 1260 dní jsou roky (viz Zj 11,2.3; Zj 12,6; Zj 13,5), pouze, že se jedná o poslední DNY (např. dle Da 10,14).
V Bibli se píše též o tisíciletém období, kdy bude satan držen v ‚propasti‘: „Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti…“ (Zj 20,2). Je zajímavé, že těchto 1000 let se nepřevádí na dny a posléze na roky! Znamená to, že nějaké údaje knihy Zjevení si musíme převést na roky a jiné můžeme nechat v jejich základní podobě?
Zdá se, že apoštol Jan moc dobře věděl, jaké časové údaje uvádí. Přesně zapsal, co mu Bůh řekl. To, zda se jedná o dny, měsíce nebo roky. Jsem si jistá, že pokud by jím uvedené časové údaje nebyly správné, Bůh by Janovi určitě dal vědět, co má opravit. Nenechal by přeci zapsat chybné proroctví.
‚Čas‘
Skutečně se období „do času a časů a poloviny času“ (Da 7,25) vztahuje na rok, 2 roky a polovinu roku? V Bibli je uvedeno pouze slovo ‚čas‘ (v českém překladu se vyskytuje slovo ‚rok‘).
Již v knize Genesis je zaznamenáno: „I řekl Bůh: ‚Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let‘.“ (1 Moj 1,14) Povšimněme si, že slova’čas‘, ‚den‘ a ‚rok‘ jsou zaznamenána společně jako tři rozdílné údaje. Slovo ‚čas‘ tedy neznamená ‚rok‘ a naopak! Čas je úplně jiné období než rok.
Je dost pravděpodobné, že slovo ‚čas‘ vyjadřuje určité časové období, např. 1260 dní, které se mají odehrát v závěru historie před 2. příchodem Ježíše.
Např. ve verši Da 9,27 se píše: „Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí.“ Naplnění času tedy znamená naplnění prorockého času = 1260 dní. Po skončení ‚času‘ bude ‚na pustošitle vylito rozhodnutí‘ – bude vynesen závěrečný rozsudek nad satanem (pustošitelem).
Též v Da 7,25 je psáno o soužení, kdy „svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času“. Svatí tedy budou procházet soužením, dokud nebude ukončeno proroctví o času, časech, a polovině času příchodem Ježíše.
„Někteří z prozíravých budou klesat, budou zkoušeni, tříbeni a běleni pro dobu konce, totiž do jistého času.“ (Da 11,35) V tomto verši je dokonce napsáno ‚do jistého času‘. Znamená to tedy, že soužení bude v poslední době do určitého, Bohem předem určeného, období. Toto období musí tedy v Bibli být uvedeno. Že by to tedy bylo 1260 dní?
„…přísahal při Živém navěky, že k času a časům a k polovině, až se dovrší roztříštění moci svatého lidu, dovrší se i všechno toto.“ (Da 12,7). K dovršení (ukončení) všeho času (proroctví) dojde po uplynutí času, časů a poloviny. Je tedy možné, že proroctví o 1260 dnech bude následovat vícekrát za sebou. Proto v knize Zjevení nalézáme tak prapodivně zamotané události. Jakoby Jan popisoval to stejné několika způsoby, a přitom to zařadil do různých časových období. Stále se nemůžeme dobrat jejich vysvětlení, protože nepopisují jeden děj, ale více dějů následujících za sebou!
Hrozné soužení v době konce
Je předpovězeno, že před koncem lidské historie „nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny.“ (Mt 24,21.22)
Pokusme si nyní rozebrat tyto verše:
a) Je zřejmé, že pokud šlo o 1260 let dlouhé „hrozné soužení“, bude se muset toto pronásledování křesťanů opakovat, protože po skončení 1260 let (r. 1798) se na zemi děly, stále se dějí a nejspíše i budou dít hrozivější katastrofy, než bylo soužení lidí v minulosti. ‚Hrozné soužení‘ se týká budoucnosti.
b) „kdyby nebyly ty dny zkráceny“: Ať už by ty dny byly nebo nebyly zkráceny, přesto by se v r. 1798 našla spousta lidí, kteří by byli spaseni (ne, že „nebyl by spasen žádný člověk“). Nejednalo se totiž o úplně poslední dobu před příchodem Ježíše Krista na zemi. Dějiny pokračovaly dál.
c) „DNY zkráceny“. Povšimněme si, že i zde se mluví o dnech, ne letech.
Text však pokračuje dál: „Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.“ (Mt 24,29) Jak to, že konec historického období 1260 let končí v r. 1798, a přitom známé padání hvězd se uskutečnilo před tímto obdobím v r. 1755 v Lisabonu? Padání hvězd, zatmění a další události by se měly stát „po soužení těch dnů“ – tedy po r. 1798. Jak to, že se odehrály už v r. 1755? Vždyť taková posloupnost událostí nezapadá do verše z Mt 24,29!
Stále více a více je zřejmé, že daná proroctví o době konce dojdou naplnění skutečně až v době konce, v posledních DNECH.
Bůh nás bude v poslední době vést a dávat nám poznat znamení blížícího se Jeho příchodu. V Bibli je psáno: „Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům.“ (Am 3,7) Bůh chtěl, abychom věděli, co se bude dít od začátku (od stvoření světa) až do samotného závěru dějin (Ježíšova 2. příchodu a zničení světa), proto to nechal v Bibli zaznamenat. Proroctví knih Daniel i Zjevení jsou určena zvláště pro poslední dobu – 2300 dní, právě pro nadcházející poslední dny.
E. G. Whiteová ke knize Zjevení píše: „Byly mu (apoštolu Janovi na ostrově Patmos) zjeveny věci nesmírného významu, zvláště pro církev posledních dnů, aby se ti, kdo se odvrátí od bludu k pravdě, mohli poučit o nebezpečích a bojích, jež je čekají. Nikdo nemusí být v nejistotě, co přijde na zemi. Proč je tedy tak velká nevědomost o tak důležité části Písma svatého? Proč je taková všeobecná nechuť ke zkoumání jeho učení? Je to výsledek záměrného úsilí knížete tmy zatajovat před lidmi to, co odhaluje je podvody a klamy. Proto Kristus Zjevitel předvídaje boj, který se rozpoutá proti studiu Zjevení, vyhlásil požehnání všem, kdo budou číst, poslouchat a zachovávat slova proroctví.“ (GC 342)